Architektura luhačovických lázní
Do tmavé zeleně lesů luhačovských třeba na stavbách barev jasných, pohádkových.
Leoš Janáček I když jsou základy luhačovického lázeňství kladeny do 17. století, o architektuře lázní můžeme hovořit až od konce 18. století, kdy byla postavena první skupina jednoduchých lázeňských budov, dnes již převážně nezachovaných. Nejvýznamnější stavební etapou se pak stala první třetina 20. století, kdy vznikl ojedinělý soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče, následovaný dalšími díly secese, rané moderny a funkcionalismu. Dochované typy staveb odpovídají vývoji luhačovického lázeňství. V 19. století převažovaly pitné kúry k léčbě zažívání, ve 20. století se lázně specializují na inhalační léčbu horních cest dýchacích. Třetím typem hlavních procedur jsou minerální koupele a vodoléčba. V menším měřítku k nim v průběhu 20. století přibývaly i jiné typy léčby: sirné koupele (nemoci kloubů a kůže), peloidní procedury (slatinné lázně) apod. Velkorysý rozvolněný urbanismus příznivého měřítka bez rušivých zásahů je důsledkem udržení výchozí koncepce Dušana Jurkoviče z počátku 20. století po celých sto let moderní historie lázní. Mezi hlavními lázeňskými stavbami lze rozlišit čtyři výrazné stylové architektonické projevy:
I. Díla architekta Dušana Jurkoviče z období 1902-1903 a stavby navazující II. Domy "alpského" stylu z poslední čtvrtiny 19. století III. Akademická secese a klasicizující modernismus první třetiny 20. století IV. Organický funkcionalismus 40. let 20. století V následujícím výběru jsou podrobněji představeny objekty centrální části lázní kolem Lázeňského náměstí tvořící nejvýznamnější architektonicko-urbanistický soubor Luhačovic. Tyto stavby doplňuje řada kvalitních staveb mimo toto území (v Pražské čtvrti, Bílé čtvrti, na náměstí 28. října i jinde), které zde zařazeny nejsou - podrobněji o nich např. v publikaci Moravské lázně v proměnách dvou staletí (V. Kollmann, P. Zatloukal, Olomouc 1987) nebo v průvodci Česká republika - architektura XX. století - Morava a Slezsko (Zlatý řez, Praha 2005). I. Díla architekta Dušana Jurkoviče z období 1902-1903 a stavby navazujícíStavby Dušana Jurkoviče (1868-1947), vytvořené pro Luhačovice během pouhých tří let, spojují motivy regionální karpatské lidové tvorby s dekorativními principy secese a vlivy anglického neovernakulárního umění hnutí Arts and Crafts ve zcela originální a vnitřně soudržný nový architektonický artefakt. Drobné měřítko a citlivé zasazení staveb do parkově upravené údolní krajiny podtrhují harmonii celku. Architektura lázní tak dokládá nejen šíření moderních západoevropských podnětů do architektury a urbanismu střední Evropy přelomu 19. a 20. století, ale koresponduje i s vrcholícím emancipačním hnutím středoevropských slovanských národů, usilujících o sebeidentifikaci, mimo jiné prostřednictvím lidové kultury. Touto syntézou se luhačovické lázně liší od řady významných evropských lázní, jejichž architektonický výraz je více či méně unifikovaný, kosmopolitní, vycházející z římské klasické tradice. Pro pochopení nejvýraznějšího luhačovického architektonického souboru - díla Dušana Jurkoviče - je neoddělitelné kulturní niveau lázní, bez něhož by toto dílo nemohlo vzniknout. Idea lázní "slovanských duchem i tvarem", Jurkovičem geniálně zhmotněná, byla nejprve formulována v okruhu brněnských intelektuálů: ředitele škol Františka Mareše, spisovatelů Josefa Merhauta, bratří Aloise a Viléma Mrštíků, lékaře MUDr. Františka Veselého (prvního ředitele nové luhačovické lázeňské akciové společnosti) a několika dalších. Podle představ doktora Veselého měly lázně vracet hostům nejen zdraví, ale i radost ze života, k níž přispívá i umění a architektura. Luhačovice se měly stát (a také se během příštích let staly) "slovanským salónem", místem setkávání osobností české, moravské a slovenské kultury. Jurkovičův důmarchitekt: Dušan Jurkovičpřestavba 1901-1902
Generální oprava budovy proběhla v letech 2000-2002. Původní funkce lázeňského domu je zachována a doplněna o restaurační část a bazén. Vila Chaloupkaarchitekt: Dušan Jurkovičpřestavba 1902
Původně lázeňský penzion s bytem správce lázní je dnes komorním lázeňským hotelem apartmánového typu. Dnešní podoba domu je výsledkem komplexní opravy v letech 1995-1997. Exteriér i interiér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče. Vodoléčebné lázněarchitekt: Dušan Jurkovičpřestavba 1901-1902
Funkce objektu pro vodoléčebné lázeňské procedury nebyla nikdy změněna, stavba slouží původnímu účelu. Na rozdíl od minerálních lázní je zde používána obyčejná voda v nejrůznějších formách většinou k prokrvení a masáži svalů: perličkové a vířivé koupele, vodní děla tzv. skotských střiků. Úpravy a přístavby, které byly u objektu dodatečně provedeny, souvisely především s rozdělením provozu na mužský a ženský. Říční a sluneční lázněarchitekt: Dušan Jurkovičnovostavba 1902-1903
Areál koupaliště dnes téměř není využíván, i když jeho funkce nebyla změněna. Důvodem je nižší komfort oproti moderním zařízením. V převlékacích dřevěných kabinách je zachováno původní vybavení: zrcadla, poličky se zásuvkami, lavice a stoličky. Vila Jestřabíarchitekt: Dušan Jurkovičnovostavba 1902-1903
Původně lázeňský penzion je dnes hotelem, komplexní oprava objektu proběhla v roce 2000. Exteriér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče, interiér je mu stylově přiblížen. Hudební pavilónarchitekt: Dušan Jurkovič1903
Sirné a slatinné lázněarchitekt: Jan Koča, architekt nástavby: Adolf Vítámvásnovostavba 1909, nástavba patra 1941 Stavba představuje formální navázání na Jurkovičovo architektonické pojetí lázeňských budov, především na nedalekou vilu Jestřabí, konstrukčně je ale provedena běžným zděným způsobem a motiv hrázdění je převeden do omítky. Tvarový charakter střech i "hrázdění" podržela i nástavba objektu z r. 1941, při které byl objekt zvýšen o jedno patro, plně v logice původní budovy. Budova dnes slouží vanovým koupelím, rašelinové ani sirné lázně zde již nejsou provozovány. Pavilon tenisového klubuarchitekt: Josef Skřiváneknovostavba 1924-1926
II. Domy "alpského" stylu z poslední čtvrtiny 19. stoletíPřed příchodem Dušana Jurkoviče byly pro celkový charakter lázní určující domy v "alpském" stylu spolu se staršími klasicistními objekty. V řadě případů šlo o slohové kombinace sledující aktuální výtvarné principy historismu, resp. eklektismu. Reprezentovaly tak obecný kosmopolitní charakter architektury, běžné tehdy ve většině evropských lázeňských míst. Vila Lipováarchitekt: Václav Pirchanpřestavba 1883 Vila Lipová je příkladem stylové přestavby staršího objektu - Slanovodského mlýna, připomínaného již v polovině 17. století. V roce 1883 byl přestavěn do dnešní podoby lázeňským správcem - stavebním mistrem Václavem Pirchanem v "alpském" stylu. Na starším zděném přízemí tak vzniklo patro pro ubytování lázeňských hostů. V prvním období budování moderních lázní (do roku 1909) byla vila "Pod lipami" centrem společenského života lázní - bydlištěm ředitele lázní a zakladatele novodobé lázeňské péče MUDr. Františka Veselého a jeho ženy Marie Calmy Veselé, operní pěvkyně a organizátorky kulturního života lázní. Skromně působící jednoduchá stavba byla v roce 1943 přeměněna na muzeum. Vila Alpská růžearchitekt: Václav Pirchannovostavba 1883-1884
Dům slouží původní funkci - ubytování lázeňských hostů. Vnějšek i vnitřek objektu jsou částečně pozměněny pozdějšími úpravami. Vila s lékárnou (vila Austria)architekt: neznámýnovostavba 1884-1886
Dům slouží původním funkcím bydlení a lékárny, které jsou nově doplněny výstavní síní v přízemí domu. III. Akademická secese a klasicizující modernismus první třetiny 20. stoletíHlavní budovy Lázeňského náměstí (s výjimkou Jurkovičova domu), realizované na základě Jurkovičovy výchozí urbanistické koncepce, byly provedeny již v odlišném architektonickém pojetí různými autory. I když jde o stavby slohově různorodé, lze na nich vysledovat výraznou klasicizující tendenci. Jde přitom vesměs o významná díla předních českých architektů, ovlivněných především Otto Wagnerem (Emil Králík, František Roith). Dům Bedřicha Smetanyarchitekt: Emil Králíknovostavba 1908-1909
Kompozice budovy spočívá v monumentální skladbě jednoduchých geometrických těles, doplněných klasicizujícími prvky říms a pilastrů, které jsou ale rovněž provedeny v abstraktních geometrických formách. Dekorativní výzdoba je redukována na Původní funkce luxusního hotelu je i po kompletní opravě domu z let 1993-1995 zachována, chybějící restaurační prostory byly vytvořeny úpravou podzemního podlaží.
Ředitelství lázníarchitekt: Emil Králíknovostavba 1926-1928. Na Dům Bedřicha Smetany navázal architekt Králík s časovým odstupem téměř puristickou stavbou administrativní budovy ředitelství lázní. Oběma domům je společná noblesa a velkorysost, ale i akademičnost a monumentalizující pojetí interiéru. Energicky je rozvržena parterová část hlavního průčelí s velkoformátovými okny, provedená v horizontálních pásech umělého kamene kontrastně k celku a krytá oceloskleněnou markýzou. Lázeňské divadloarchitekt: František Skopalíknovostavba 1906-1908
Inhalatoriumarchitekt: Josef Skřivánek, Jan Vodňaruknovostavba 1922-1923
Pozoruhodné jsou některé technické prvky z "pionýrského" období lázeňských procedur, zachované v budově (funkční dekompresní komory s tlakově odolnými okny a dveřními uzávěry, včetně měřících přístrojů). V Inhalatoriu je vyústěn Janův pramen. V době vzniku šlo zřejmě o jedno z největších inhalatorií v Evropě, což vyplývalo ze specializace lázní na inhalační léčbu horních cest dýchacích. Původní funkce pro inhalační lázeňské procedury je i po komplexní obnově objektu v letech 2000-2001 zachována a doplněna o širší nabídku procedur.
Pramen Ottovkaarchitekt: Josef Skřiváneknovostavba 1929
Společenský důmarchitekt: František Roithnovostavba 1933-1935
I přes zřetelné funkcionalistické rysy je budova rozvržena velmi klasicky a svědčí o autorově sepětí s předválečnou modernou a monumentalismem a jeho vynikajícím smyslu pro dokonalý detail s pojetím blízkým stylu art deco. Naopak téměř "spartánské" a funkcionalisticky věcné je vyznění ubytovací části v horních podlažích. Objekt je vysoce autentický včetně části původního nábytkového vybavení, užito bylo kvalitních materiálů (ušlechtilé kovy, keramické obklady, mozaikové dlažby apod.). Objekt plně slouží původním účelům a to jak ve společenské a stravovací části (dvorana s tanečním parketem, venkovní pódium, velký sál, knihovna, kluby, bar, prostory pro stravování lázeňských hostů i zaměstnanců), tak v části ubytovací. Dispoziční změny v něm neproběhly téměř žádné. Zachována jsou pozoruhodná původní svítidla i dobový nábytek. IV. Organický funkcionalismus 40. let 20. stoletíOd konce 20. let 20. století, kdy se v tehdejším Československu začala výrazně uplatňovat funkcionalistická architektura, lze v Luhačovicích sledovat úsilí o nalezení univerzálnějšího, ale opět jednotného charakteru lázeňských budov. Snad proto lze právě mezi funkcionalisticky orientovanými architekty nalézt výrazný smysl pro kvality Jurkovičovy tvorby, spojený s hlubším respektem k ní. Svoji roli mohl sehrát i nový zájem o etnografismus či rustikálnost, kulminující koncem 40. let 20. století. Završením tohoto pozitivního vývoje bylo dotvoření lázeňského centra lineárním souborem staveb Oskara Pořísky. Kolonáda s pavilóny pramenů, vyšetřovací a výzkumný ústav s restaurací a kavárnouarchitekt: Oskar Pořískanovostavba 1946 - 1952
Předností Pořískova řešení je nenásilné propojení monumentalizující a organické koncepce lázní z předchozích let a šťastně zvolené měřítko budov, které činí i z nejrozměrnější stavby lázeňského náměstí kontrapunkt Jurkovičova domu. Kolonáda je dalším stavebním objektem, který dotvořil prostor založený Jurkovičem a respektuje i dominantní Jurkovičův dům, jemuž dává svým elegantním prohnutím vyniknout. Objekt plně slouží původním účelům, a to jak v jižní části lázeňských kolonád s halami pramenů a obchody, tak i v části severní se zdravotnickými zařízeními (poliklinika, lékárna) a restauračními provozy. Dispoziční změny v něm neproběhly téměř žádné.
Jiné významnější objektyCelé území je doplněno drobnými stavbami, sochařskými díly a fontánami, jak je to v lázeňských městech obvyklé.Kaple sv. AlžbětyBarokní kapli nechali kolem roku 1743 pro nemocné postavit Serényiové v blízkosti léčivých pramenů. Pomník MUDr. Františka Veselého
Pomník Leoše JanáčkaPomník Leoše Janáčka je od předního českého sochaře Karla Pokorného. Byl vytvořen v roce 1954. Bruselská fontána
Petr Všetečka, Věra Kučová |