Díky fascinujícímu jevištnímu výrazu a zvučnému hlasu se Eva Urbanová stala první dámou české operní scény. Již bezmála dvacet let patří k největším hvězdám pražského Národního divadla a sklízí ovace v zahraničí. K nejvýznamnějším trofejím Evy Urbanové patří Cena Thálie za Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni a americká cena Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias (Nebeská Aida: Slavné operní árie). V roce 2003 získala v Torontu ve spolupráci s Kanadskou operní společností cenu Dora Mavor Moore za vynikající operní představení, opět za ztvárnění Kostelničky. Její nahrávka Fibichovy Šárky pod taktovkou sira Charlese Mackerrase byla v roce 2001 nominována na Grammy, v roce 2003 byla Eva Urbanová jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francie.
V Národním divadle se Eva Urbanová zhostila nastudování tak rozdílných partů jako je Alžběta (Don Carlos), Leonora (Síla osudu), Julie ve Dvořákově Jakobínu. Milada ve Smetanově Daliboru, Matka Míly v Janáčkově Osudu, stejně jako role, za kterou je ceněna především, Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni. Další obrovskou výzvou pro výjimečný a skvostný soprán Evy Urbanové je Turandot, stejně jako Cizí kněžna v Rusalce, Donna Anna v Donu Giovannim, Ortruda v Lohengrinu (tou debutovala v roce 1998 na jevišti newyorské Metropolitní opery, kam se v letech následujících vracela jako Santuzza z Cavalleria Rusticana, Tosca, Cizí kněžna i Turandot).
Eva Urbanová, uznávaná rovněž pro své interpretační a komunikativní vystupování, doplňuje své operní působení mnoha dalšími aktivitami. Zpívala na galakoncertech v kanadském Torontu, ve španělské Valencii a Seville, stejně jako na Pražském jaru. Na švýcarském turné účinkovala ve Verdiho Requiem, v Mozartově Requiem pro změnu v Mnichově, v Brittenově Válečném requiem v londýnské Royal Albert Hall, v Martinů Gilgamešovi v Londýně a v Janáčkově Glagolské mši znovu v městě nad Temží a také v Torontu, Vídni a Aténách.
Zpěv studovala Eva Urbanová soukromě u Ludmily Kotnauerové a zárověň pracovala s uznávanou sopranistkou Renatou Scotto. Jejími častými spolupracovníky jsou dirigenti Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Kent Nagano, Ondrej Lenárd, Sir Andrew Davis, James Conlon, James Levin. Nello Santi. Leonard Slatkin, Roberto Abbado a Riccardo Chailly.
Mezi nejvýznamnější nahrávky Evy Urbanové na deskách patří Smetanova Libuše a Dalibor, Fibichova Šárka, Dvořákova Rusalka, Mahlerův Žalozpěv a Janáčkova Glagolská mše. Světová premiéra nahrávky Janáčkovy Šárky s Pražským filharmonickým sborem a Českou filharmonií pod taktovkou sira Charlese Mackerrase byla nominována na cenu Grammy.